Spaces je zcela nová funkce Mac OS X Leoparda, ale idea virtuálních ploch - více monitorů - zde byla již velmi dlouho. Zde je podrobnější pohled na to, co je nového a odlišného u přístupu Apple k této problematice a proč virtuální plochy měly velké problémy před tím a jak dobře fungují Spaces nyní.
Původ Spaces: Xerox
Idea využití více grafických ploch na jednom počítači pro jednoho uživatel se datuje zpět do 80-tých let. Asi nebude překvapením, že první implementace virtuálních plochy pochází z Xerox PARCu, Mezopotámii počítačové grafiky. Xerox si tuto myšlenku nechal patentovat v roce 1986 pod názvem Rooms. Základní myšlenkou Rooms bylo dovolit uživateli rozšířit pohled na grafickou plochu mimo rozměry obrazovky a volat specifické "Místnosti" nebo regiony virtuální plochy v dávkách o velikosti obrazovky.
Začátkem 80-tých let Apple koupil prvky grafického operačního systému od Xeroxu na spotřebitelský trh pro kancelář a domácí uživatele. Popisuje Macovské grafické rozhraní jako plochu a používá kancelářský žargon k reprezentování počítačových myšlenek jako jsou spustitelné soubory, soubory, podadresáře jako "aplikace, dokumenty a složky". Limitace operačního systému - hlavně díky velké ceně pamětí - pro Mac znamenala, že nemohl podporovat spouštění více aplikací jako tomu bylo u Lisy. Tato omezení nedávala Macovským uživatelům moc důvodů k využití těchto funkcí.
Více ploch a Aplikace Switcher
Rapidní skok v technologií inspiroval nové aplikace a požadavky na nové funkce. Během prvního roku života Maca, Andy Hertzfeld vytvořil svou aplikaci switcher. To se psal se rok 1985. V té době Andyho Switcher dovoloval přesouvat Macovi aplikace z a do velmi omezeného prostoru tehdejší RAM paměti.
Switcher pokračoval v roce 1987 jako MultiFinder, který dovolil uživatelům přepínání mezi aplikacemi a sdílení stejné pracovní plochy. Stejný rok Apple uvolňuje Macintosh II a Mac SE/30, dva nové systémy které uvedly podporu barevné grafiky a první Mac architektura, která dovolila nezávislý upgrade grafické karty. Společně s novým hardwarem přišel i nový software: Color QuickDraw.
Color QuickDraw je také první průmyslově vyráběný produkt s podporou pro více monitorů. Pokud jste měli nainstalováno více videokaret, uživatel mohl připojit více monitorů a každý ukazoval na sobě nezávislou část plochy. Protože obrazovky byly připojeny k sobě jako část velkého virtuálního monitoru, okna mohla být přesouvána z jedné obrazovky na druhou nebo dokonce být na hranici mezi oběma monitory. Některé aplikace potřebovaly být aktualizovány, protože stále předpokládaly, že jsou spuštěny na jednom monitoru, včetně upřesnění, kde se mají zobrazovat hlášení na obrazovce.
Když se Mac dostal do DTP, možnost připojit více monitorů se stala klíčovou. Využití dvou nebo více standardních monitorů bylo levnější, než zakoupení jednoho velkého s prakticky stejným rozlišením. Grafičtí designeři nepotřebovali virtuální plochy, protože na Macovi chtěli vidět plochy najednou na více reálných monitorech.
Více obrazovek na Amize
Ostatní společnosti vyráběly grafické plochy s jiným přístupem. Amiga v roce 1985 uvedla unikátní cestu ve svém grafickém Workbench. Amiga použila pro pojmenování jednotlivých komponent systému žargon dílenský - tools, projects, drawers.
Amiga byla také první, která používala specializovaný hardware pro akceleraci grafiky. To umístilo Amigu jako ideálního pomocníka pro video a barevnou grafiku. Zatímco Macy dělaly práci DTP na laserových tiskárnách, Amiga pracovala s fotorealistickou barevnou grafikou a video obsahem.
Specifické požadavky Amigy byly v nutnosti využívat různé rozlišení videa inspirované vývojem "multiple screen" (Monitorů umožňující více než jedno rozlišení, které dovolovaly zobrazit více současných aplikací běhajících s rozdílným rozlišením a nastavení barev, přepínání mezi nimi a dokonce zobrazit je najednou v jedné obrazovce. Protože uživatelé Amigy pracovali vždy pouze s jedním monitorem, myšlenka virtuálních displejů dávala smysl.
Virtuální plochy pro X Windows
V akademických kruzích se výpočetní technika točila okolo Unixových pracovních stanic, který často využívaly X Window Systém z MIT jako grafický desktop. V roce 1989, části virtuální plochy Apple umožňující podporu více monitorů byly uvolněny pro X Window uživatele pomocí Solbourn Window Managera, který spouštěl X Window aplikace v prostoru velkých virtálních ploch. Uživatel si mohl zobrazit specifickou oblast virtuální plochy, kterou chtěl zobrazit na monitoru, podobně jako u Rooms u Xeroxu nebo obrácená podpora více monitorů u Apple - místo rozšíření pracovní plochy na více obrzovkách, dává obrazovce možnost podívat se na více oblastí mimo aktuální obrazovku.
Tyto virtuální plochy však mají několik stinných stránek, které způsobily, že se nestaly populárními tak, jako na Macovi či Windows. První z nich je, že Aplikace musí o virtuálních plochách vědět, protože potřebuje kompenzovat možnost, že zrovna není zobrazena a že nemůže aktualizovat obrazovku nebo zobrazit upozornění. X Window aplikace byly do začátku navrženy tak aby je bylo možné spouštět v prostředí klient/server a to znamenalo, že méně věcí považovaly za samozřejmé - na rozdíl od běžných softwarových titulů. To také způsobuje fakt, že Macovské ani Windows nástroje umožňující více virtuálních ploch nepracovaly bezchybně.
Další bariérou, kterou musejí virtuální plochy překonat je komplikace pro uživatele. Netechničtí uživatelé se mohou ztratit, když se jejich práce dostane mimo obrazovku. Koncept více úživatelů a souborovýc práv je dost komplikovaný sám o sobě. Přepínání mezi více počítači na stejném monitoru pomocí hardwarového přepínače či použití emulátoru pro spuštění více systémů na jednom stroji může být také zdrojem zmatku. Podpobně komplexní myšlenka více ploch může být velmi rychle mystifikační klec pro uživatele a nikoliv funkce, která mu má pomoci.
Virtuální plochy byly velmi populární mezi Unixovými uživateli, funkce byla implementována do CDE doku, který fungoval na standardním Unixovém desktopu až do 90-tých let. Jeho Linuxový bratříček využíval podobný systém v GNOME a KDE systému, které využívali prakticky stejný systém.
Je však nutné si uvědomit, že Unix a Linux používají lidé, kteří mají dost technické znalosti a chápou koncept této technologie natolik, že jsou schopni držet krok se systémem, který má více ploch. Běžný uživatel stolní PC, který nepoužívá počítač tak často nevidí výhody virtuálních ploch. A ti kteří ano, se dostávají do problémů s řešením na desktopech, které nepracují dobře.
Problémy Microsoft Windows Virtual Desktop
Microsoft nikdy neimplementoval virtuální plochu jako podporovanou funkci pro Windows uživatele. Přidání virtuální plochy není nemožné a existuje mnoho úprav třetích stran, které přidávají tuto funkcionalitu do Windows. Protože neexistuje žádný standardní mechanismus pro práci s virtuální plochou ve Windows, aplikace nejsou navrženy tak, aby virtuální plochu využívaly, takže velmi často nepracují správně. To virtuální plochu posouvá do pozadí zájmu uživatelů a nijak nenutí vývojáře, aby tyto věci podporovali.
Microsoft přišel s nepodporovanou funkcí Virtual Desktop Manager PowerToy pro Windows XP pojmenovaný MSVDM (akronym pro již používaný produkt Virtual DOS Machine). Ten simuloval více pracovních ploch minimalizací a maximalizací oken ve skupinách a každou skupinu vykresloval na zvláštní virtuální ploše s vlastním obrázkem na pozadí.
MSVDM chyběly funkce z virtuálních ploch pro X Window - nebylo možné přesouvat okna z jedné plochy na druhou, udržovat okno na dané ploše když se změní Taskbar. Wikipedia poznamenává: "Objevují se časté problémy s kompatibilitou, protože vývojáři aplikací nepočítají, že by se na Windows používala virtuální plocha."
Je zajímavé, že Microsoft přidal první podporu pro více fyzických monitorů až v roce 2001 do Windows XP, patnáct let po té, co ji Apple implementoval na Macovi. Pokud tedy vývoj poběží stejným tempem, podpora pro více ploch, jako je v Leopardu uvidí uživatelé MS Windows někdy okolo roku 2020.
Spaces v novém Mac OS X
Spaces v Leopardovi - stejně jako jakýkoliv systém virtuální plochy - umožňuje uživatelům získat více místa pro okna aplikací. Stejně jako na jiných platformách, Apple řešil dva zásadní problémy: podporu vývojářů třetích stran a náročnost pro uživatele. Pokud by se mu jakýkoliv z těchto cílů nepodařilo splnit, Spaces by zůstaly pouze kuriozitou. Pokud by se mu však podařilo dosáhnout obou cílů, vyřešil by tak spoustu problémů, včetně problémů zmiňovaného v minulém článku o Doku: Příliš mnoho minimalizovaných oken.
Mac OS X vyzývá uživatele, aby si otevírali více oken ve více aplikacích, poskytuje mechanismus pro snadné přepínání mezi aplikacemi (s klávesovou zkratkou Jablíčko-Tabelátor půjčenou z Windows, které používají Alt-Tabelátor) nebo mezi jednotlivými okny aplikací (jablíčko-tilda (~)), což Windows neumožňují, protože nedefinují řádně hranici mezi aplikací a otevřeným oknem. Ve windows je otevřené okno dokument, někdy je to kolekce dokumentů uvnitř aplikace. U Office to může být cokoliv v závislosti na tom, jak je dokument otevřen.
Apple také poskytuje Exposé pro grafické označení otevřených oken. Tento mechanismus vyzývá uživatele aby pracovali s velkým množstvím otevřených a překrývajících se oken. Na druhou stranu jsou uživatelé Windows svázáni limity TaskBaru a učeni aby maximalizovali okna na plnou velikost obrazovky, což je udržuje na úrovni textového DOSu, kdy každá aplikace zabírala celou obrazovku textem.
Dok Mac OS X umožňuje uživateli minimalizovat otevřená okna na ikonu, ale systém přímo prosí o možnost nechat co nejvíce otevřených oken najednou a dovolit rychlé přepínání mezi různými okny. To je problém, který by virtuální plocha měla vyřešit a proto taky tady ta myšlenka vznikla. Jak postupně Macovská populace migruje z prakticky DTP uživatelů Quarku a Photoshopu na populaci využívajíci iLife a také reprezentující mnoho uživatelů notebooků, koncept virtuální plochy příchází takřka v hodině dvanácté.
Podpora třetích stran pro Spaces
Jak již bylo zmíněno, první problém, který zdědí virtuální desktop je náročnost jeho implementace pro vývojáře. Přidáním Spaces do Leoparda jako prominentní funkce tomu zcela jistě pomůže. Stejně již bylo provedeno mnoho věcí, které mu napomohou již v základech. Apple již v minulé verzi systému přidal Exposé a Fast User Switching. Obě tyto funkce již dávno přinutili vývojáře opustit předpoklady, které by neměli mít. To znamená, že většina aplikací bude pracovat se Spaces bez problémů a ty které čeká drobná přestavba, na ni měli rok.
Jednoduchost ovládání Spaces
Druhým problémem je vytvoření Spaces dostatečně jednoduché a srozumitelné aby se daly produktivně využívat. Spaces jsou postaveny na myšlence Exposé, které místo zmenšování, dává uživateli možnost podívat se na svá okna z ptačí perspektivy, zobrazuje všechny existující virtuální plochy.
Spaces dokonce sdílejí ovládací panel s Exposé. Po jejich povolení, uživatel může vybrat tolik volných ploch, kolik potřebuje. Je zde dost míst pro vytvoření matice 4 x 4 pracovní plochy - tedy 16 obrazovek. To může být pro někoho problém, proto se začíná se 4mi obrazovkami - což je mimochodem základní nastavení X - Windows.
Vše ve svém prostoru
Každá Obrazovka (Space) je očíslována a může být volána různým způsobem. V základním nastavením Control+číslo přeskočí na požadovanou obrazovku, Kontrol+šipka se posune o obrazovku vlevo, vpravo, nahoru, dolů podle mřížky ve Spaces. Volitelná nabídka v menu dokáže zobrazit seznam obrazovek, ze kterých si můžete vybrat.
Jestliže nemůžete držet krok s Obrazovkami podle čísel, můžete využít grafický náhled Spaces podobný Exposé (klepnutím na ikonu Spaces v Doku nebo stisknutím klávesy F8) nebo klepnutím na přiřazené tlačítko myši.
Ať již byly Spaces spuštěny jakýmkoliv způsobem, zobrazí se mřížka odpovídající jednotlivým Obrazovkám ve kterých je zmenšená podoba otevřených stránek. Klepnutím na Obrazovku ji můžete aktivovat, ale můžete také přenášet jednotlivá okna z jedné Obrazovky na druhou. Okno se může objevovat na více Obrazovkách najednou.
Obchody se Spaces
Když už je Spaces nastaveno, je možné jednotlivým obrazovkám přiřadit specifickou aplikaci. V základní konfiguraci Apple doporučuje iChat, iTunes, Mail a Safari přiřadit do zvláštních oken. Tento způsob organizace oken umožní oddělit specifické aplikace od sebe, takže vaše komunikace nezasahuje do práce ve Photoshopu.
A když okno potřebujete v jiné než základním nastavení, stále jej můžete přenést. Jedna aplikace umí otevřít okno v aktuální Obrazovce přesto, že má nastaveno zobrazovat okna v jiné Obrazovce.měla okna otevřená ve více Obrazovkách.
Kromě klasického Exposé módu, Spaces umožňují také přesouvat okna mezi Obrazovkami. K tomu je potřeba označit titulek okna a zmáčknout odpovídající zkratku Obrazovky (kontrol+číslo či šipka). Mezi obrazovkami funguje Drag & Drop. Přesunutím titulku okna do aplikace Mail připojí k emailu dokument jako přílohu. Přestože tyto přechody vyžadují trochu práce s klávesovými zkratkami i práci s myší, vypadá to, že Spaces umí opravdu vše, co se od nich očekává.
Spaces navíc velmi dobře zpracovávají přechody, protože zobrazují nejen aktuální obrazovku, ale také obrazovku, ze které jste přišli, včetně jejího rozmístění ve Spaces. Neočekávejte také žádnou Cube animaci, Obrazovka se prostě změní. Notorickým stěžovalům, kteří budou upozorňovat na to, že ta myšlenka není nová, můžete vysvětlit, že v tomto případě nezáleží ani tak na myšlence samotné jako na způsobu její implementace.
Krajní meze Spaces
Jestliže máte okna roztříštěná v různých Obrazovkách, můžete si vybrat Obrazovku klepnutím na ikonu v Doku, jestliže jste přiřadili aplikaci ke specifické Obrazovce, budete přepnuti rovnou na ni. Jestliže více oken aplikace je rozmístěno na různých Obrazovkách, každé klepnutí na ikonu Doku vás posune do další Obrazovky. To je brilantní řešení.
Spaces žádným způsobem nenarušuje Exposé (či Dashboard), všechny akce jsou zapouzdřeny do aktuální Obrazovky. To znamená, že Exposé bude ukazovat "všechny okna" vztažená k Obrazovce, kterou máte zrovna prohlížíte. Spaces vás nemate ani když máte na obrazovce puštěné Time Machine či Front Row přes celou Obrazovku. Obě aplikace evidetně zablokují horké klávesy Spaces. Další aplikace využívající celou obrazovku, Včetně Quick Look (dříve SlideShow), neblokují změnu Obrazovky, ale ve Spaces vidíte okno Finderu a nikoliv celou obrazovky QuickLook panelu. Po klepnutí na přiblížení jste zpět v Quick Look zobrazení.
Jestliže používáte více monitorů, všechny dohromady fungují jako jedna Obrazovka. Jestliže vytvoříte více virtuálních obrazovek, kombinace monitorů se objevuje v mřížce jako jedna Obrazovka.
Autor původního článku na Apple Insideru pracoval dlouhá léta s CDE jako admin Solarisu. Předpokládal, že Spaces nebudou tak užitečné. Věci které sejdou z očí ... sejdou z mysli. Nicméně Spaces pracují tak transparentně, nabízí tolik možností jak si zorganizovat práci, přesouvají okna tak jednoduše a intuitivně, že se mu zalíbily. Teď místo setřízených otevřených oken setřízených do skupin, minimalizovaných či jinak organizovaných, každému nechá vlastní obrazovku a je šťastný.
Odkazy z novinek:
